Pozdrav z minulosti

Dietlovy seriály sedmdesátých a osmdesátých let (Poslední z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Plechová kavalerie, Okres na severu a mnohé další) měly nesporně velký divácký ohlas a - jak se píše v dobovém slovníku Čeští spisovatelé dvacátého století z roku 1985 - "Dietl v nich většinou prokázal schopnost i spoluvytvářet novou společenskou mravní normu a autoritu". Zvláštní shodou okolností vychází nyní v literární podobě nerealizovaný Dietlův scénář pro dvanáctidílný seriál východoněmecké televize Doktor Marcus a jeho rod s podtitulem Historický příběh z prostředí slavné berlínské nemocnice. Scénář byl napsán na konci sedmdesátých let a nebyl - podle doslovu v knize - po slibném rozběhu a připomínkovém řízení (eufemismus pro cenzuru) nakonec realizován, protože "ideově nevyhovoval".

Seriál je koncipován tak, že každý díl, kterému v knize odpovídá jedna kapitola, začíná v určitou dobu danou názvem (první Vánoce 1912, poslední Jaro 1978). Zatímco v některých případech se věnuje pouze tomuto krátkému období, jindy pokrývá dobu poněkud delší. S výjimkou roku 1945, který zaplňuje dva díly (jaro a vánoce) jsou ostatní části od sebe vzdáleny vždy několik let.

Samotný text má řadu rysů shodných s již zmíněnými Deitlovými tuzemskými seriály. Namátkou - vskutku profesionálně podané ideové schéma v přitažlivé omáčce lidového vyprávění, nesporná znalost prostředí i dobových reálií, kvalitní dialogy (nosné i v písemné verzi), nedotaženost většiny konfliktů, třaskavá nabitost vztahovými turbulencemi, které zakrývají skutečné společenské problémy ad. Zvlášť výrazně se zde projevuje jeden typický autorův atribut: v jeho normalizačních seriálech téměř neexistovaly jiné vztahy než pracovní, rodinné a milostné (ty navíc z dost podstavné části souvisely s oběma předchozími), přátelství zde bylo nahrazeno spolupracovnictvím. Celkově je pak seriál velmi podobný slavné Nemocnici na kraji města, a to někdy až do téměř doslovné podoby, viz scéna, kde na smrtelné posteli stará hospodyně - zde sestra - žádá lékaře Sovu - zde Marcuse -, aby zajel za synem - zde adoptovaným - a usmířil se s ním.

Podíváme-li se blíže na základní ideový záměr seriálu, všimneme si řady dosti otřepaných klišé. Kladní hrdinové zůstávají v NDR (nebo se do ní vracejí) zatímco záporní odcházejí na západ - když se v některých případech předtím zapletou s nacismem -, Američané jsou náchylní ke šmelině apod. Střety týkající se politiky (myšleno spíše té poválečné, v předkomunistické éře se ostatně odehrávají pouze první tři díly) připomínají např. seriál Poslední z rodu Hamrů. Kladný hlavní hrdina, s nímž se divák nejprve identifikuje, se sice dostane do konfliktu s režimem, aby se ovšem vzápětí stal "státotvorným" elementem.

Proto např. při stavbě berlínské zdi pro ni do té doby "kolísavý humanistický intelektuál" doktor Richard Marcus (hlavní hrdina zhruba druhé poloviny seriálu) najde jednoznačně pozitivní slova. Ta navíc velmi razantně "padnou" při telefonickém rozhovoru s bývalou manželkou, která žije v SRN...

Pro českého čtenáře je zajímavé, jak relativně otevřeně autor v takto oficiózním projektu zachází s tématem emigrace, které bylo poměrně dlouho (právě do stavby berlínské zdi v roce 1961) v pootevřené NDR doslova každodenní skutečností. "Hlasování nohama" také dopadalo pro NDR tak výmluvně, že nakonec - aby uhájila holou existenci - musela přistoupit nejen ke stavbě zdi, ale i k nemilosrdné střelbě na ty, kteří ji chtěli překonat.

Dílo je velmi profesionálně napsaná agitka na objednávku, oslavující nejen socialistické zdravotnictví, ale hlavně celou východoněmeckou státnost a existenci. Fakt, že pro tamní režim již v této době nebylo záchrany, nejlépe ilustruje skutečnost, že z "politických důvodů" odmítl realizovat i takto kvalitně napsanou sebechválu.

Pavel Hlavatý
Jaroslav Dietl, Doktor Marcus a jeho rod, Máj + Dokořán, 2002