Rabín Sidon před otázkami neuhýbá

Dvě nakladatelství, vloni založená firma Dokořán a letos vzniklý Máj, jímž se osamostatnila někdejší redaktorka Mladé fronty a Paseky Jaroslava Jiskrová, se ujala interview s vrchním pražským a zemských rabínem Karolem Efraimem Sidonem (1942), které vedl a sepsal Karel Hvížďala (1941). Publikace Červená kráva volně navazuje na svazek Když umřít, tak v Jeruzalémě (Mladá fronta, 1997), jejž se Sidonem připravili Hvížďala a Viktor Vondra.

Z málo pochopitelných důvodů je tato kontinuita na obálce Červené krávy potlačena: na záložce je předchozí titul pouze zmíněn s formulací, že Sidon v něm vyložil "svůj duchovní vývoj", totéž je uvedeno v ediční poznámce, navíc se špatnou datací vydání. Kupodivu ani uvnitř Červené krávy Hvížďala necítí potřebu osvětlit motivaci takového kroku, byť je to v dlouhé řadě jeho knižních interview poprvé, co se k jedné osobnosti takto vrací.

Zkusme si odpovědět sami, proč ten návrat k Sidonovi. Lze se domnívat, že práce na knize Když umřít, tak v Jeruzalémě byla pro Hvížďalu zážitkem, jenž mu otevřel nové dimenze poznání a on cítil vnitřní nutnost pokračovat v dialogu s rabínem.

Napovídá tomu další studium židovské tematiky, projevované jednak při pokládání otázek v Červené krávě, jednak v jiných autorových textech. Kromě toho má Sidon pro Hvížďalu zřejmě osobní a intelektuální přitažlivost díky své názorové vyhraněnosti a formulační pregnantnosti kupříkladu ve věcech soužití různých kultur a tradic a v názorech na to, jak jsou v současném světě rozdány karty a jaké se rýsují civilizační perspektivy.

Červená kráva
Karol Efraim Sidon

Karol Efraim Sidon: Červená kráva. Rozhovory s Karlem Hvížďalou. Fotografie z rodinného archivu Karla Sidona a Jan Malý ml. Vydaly Dokořán a Jaroslava Jiskrová - Máj, Praha 2002, 144 stran + 8 stran fotografické přílohy, náklad neuveden, cena 160 korun.

V neposlední řadě pak se, myslím si, šedesátník Hvížďala pozvolna počíná připravovat na svůj životní epilog a u duchovně položeného vrstevníka Sidona hledá odpovědi na poslední věci člověka, chce čerpat z pramene moudrosti, získat nadhled i útěchu - byť ta útěcha je ze strany rabína chvílemi velmi věcná ("A smrt je zlo?" ptá se publicista. "Je," odpoví mu rabín.).

Jestliže předešlá kniha se Sidonem byla souvislým tokem otázek a odpovědí, letošní svazek tvoří devět víceméně samostatných rozhovorů. Některé z nich Hvížďala předtím již publikoval v tisku a jeden - O pomalosti myšlení - nadbytečně zařadil do jiné své knihy, souběžně s Červenou krávou vydaných Rozhovorů na přelomu tisíciletí (opět pod hlavičkami Dokořán a Máj).

Tituly Když umřít, tak v Jeruzalémě a Červená kráva se menším dílem překrývají, větším doplňují; druhý z nich lze číst samostatně, ale se znalostí prvního mu lze porozumět lépe. "Jeruzalém" lze označit za úvod do rabínovy osobnosti a židovské problematiky - Sidon v něm přibližoval svoji životní dráhu, například spisovatelskou a scenáristickou etapu, a zasvěcoval do základních reálií židovského učení a života obce v Praze.

"Kráva" je víceméně upřesněním, dobarvením a několikrát i prohloubením základních fakt a postojů. Nadto - a ve svých nejlepších momentech především! - je jejich říznou aplikací na nové situace: na některé znepokojivé tendence v polistopadové české společnosti či na události, které v USA a ve světě nastaly 11. září 2001 a bezprostředně poté.

Červená kráva je důkazem, že Karol Sidon neztrácí schopnost nasadit svoji kůži, že neutíká do pohodlných relativizací, že je - možná čím dál zřetelněji - někým, vůči komu se lze vymezit a tak pochopit hlavně sám sebe, své názorové i lidské pozice. ("A teroristy, kteří své konflikty vyvážejí k nám, bych nemilosrdně střílel," říká například.)

Tím spíš nerozumím poslední, podivuhodně rozmělňující kapitole Červené krávy, rozhovoru O humoru. V něm si publicista s rabínem vyměňují židovské anekdoty a Sidon je komentuje, někdy s doslovností téměř směšnou. Samozřejmě že bylo těžší najít závěrečnou tečku než před pěti lety, kdy Sidon řekl, že když už umřít, tak v Jeruzalémě.

Možná se Červená kráva měla v konci k rabínově osobní perspektivě vrátit; Hvížďala jej mohl nutit, aby se vyslovil, v jaké fázi je jeho zdejší angažmá. Vždyť pražským rabínem byl Karol Sidon jmenován v roce 1992, a když na to místo nastupoval, plánoval, že tu bude deset let a pak odjede do Izraele...

Právo 17. 7. 2002

S rabínem Karolom Sidonem o civilizaci "Vítá maminka syna po návratu z chederu, židovské školy." Tím končí jeden z rohovorů Karola Efraima Sidona, vrchního pražského a zemského rabína s Karlem Hvížďalou v knížce nazvané Červená kráva. "Je otázka důležitější než odpověď? Ano. Jednak její formulace vychází ze mne a jednak otázka každou odpověď předchází." A tak spolu oba účastníci rozmlouvají o poučeních čerpaných z tradice, z knih, z dávných i nedávných dějin, i o specifice židovského humoru. Hovoří o svědomí, iluzích,s myslu života, z minulosti přecházejí k vážným problémům sučasného světa - až k nejbolestivějším příčinám konfliktů. Hned první z devíti oddílů je věnován paměti - trvalému připomínání všeho, co národ, rody, rodiny v průběhu staletí potkalo. Právě tuto část a s ní úvahy o 11. září 2001 považuji za nejzajímavější. Vždyť Karol Sidon patří k nejpovolanějším osobnostem, jež se mohou, mají a musí zabývat islámským terorismem. Rozebírá ten hanebný jev z mnoha aspektů, aby ale v závěru doznal (v knize nikoliv poprvé), že jednoznačně pozitivní řešení nezná. Nicméně během rozhovorů položil sobě, zprosředkovaně tedy i nám - čtenářům, vlastně však celé západní civlizaci v této souvislosti řadu závažných otázek týkajících se odlišného životního stylu, kultury, morálky, sexuality - prostě hodnotového systému Západu, jež "v jiném světě vyvolávají odpor a my si naoak myslíme, že jsme misionáři, přinášející tam demokracii a humanismus." "Uvědomme si," připomíná Sidon, "že nejsme vševědoucí a nejsme ani pány svého osudu. Neustále si musíme klást naléhavé otázky: není-li soužití možné, jak hledat cestu pro způsob pokojného vedležití." (Karol Efraim Sidon - Červená kráva. Rozhovory s Karlem Hvížďalou. str. 136, cena 160 Kč. Vydalo nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová - Máj.)