Zákampí je zákoutí, přeneseně také jazykový koutek. V koutku si můžeme slova do jisté míry ochočit. Přicházejí sama od sebe. Za tuhých zim je přikrmujeme, za velkých vod vytíráme do sucha v naději, že přežijí. Zvykneme si na ně, ale ona si úplně nezvyknou na nás. Odcházejí nepozorovaně. Hledáme je v krajině, v archivech, v souvrstvích času. Postupně zjišťujeme, že naše zahrada ochočených slov byla jen evropskou obměnou velehor na misce v paláci čínského císaře. V květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště. Neberme kritikům ideu pokleslé češtiny, kritikové mají vždycky pravdu. Zkusme hledat svůj jazyk v různých zákoutích. Možná v některém z nich čirou náhodou najdeme k češtině vztah - a od něj už je k péči jen krůček.

O autorovi:
Loucká Pavla
Pavla Loucká vystudovala češtinu a jugoslavistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. K češtině nacházela vztah prostřednictvím vynikajících pedagogů (zejména prof. Vladimíra Šmilauera), mimořádných míst v krajině, jež promlouvají svým vlastním jazykem, a dlouholeté práce s nesrozumitelnými texty, které se snažila převyprávět. Živila se jako korektorka, překladatelka a kampská uklízečka, což jí umožnilo poznat zblízka nejen jazyk mnoha autorů, ale i nejedny schody, po nichž kráčela historie. V Ústavu pro jazyk český ČSAV se ucházela o místo topiče k dvojím kamnům zn. Ořech, ale pro hypotetickou křehkost ženského pohlaví nebyla přijata. Po roce 1989 hledala uplatnění ve svém oboru a našla je jako redaktorka přírodovědeckého časopisu Vesmír, pro nějž mimo jiné po deset let psala jazykové koutky. Příležitostně publikovala i v jiných časopisech, jako spoluautorka se podílela na několika knihách. Jejím cílem je vzbudit zvědavost a podělit se o radost z hledání a osvojování slov.

Recenze a názory: Webmagazín 1. března 2007 (8 kB) *

Ukázky: ukázka str. 18 - 20 (81 kB) * obálka k tisku (248 kB) *

Tematické zařazení titulu:

Knihy ->

původní ->

naučná -> jazyk a literatura