Regionální znamená autentický

Vládní pokus o razantní rušení regionálních tratí v roce 1997 vedl tehdy ke vzniku Koalice za záchranu železnice, ve které se ke spolupráci sešly obce, železniční odbory, intelektuálové (profesor Erazim Kohák se stal předsedou) a neziskové organizace Toto zájmové ad hoc uskupení tenkrát zvítězilo, ale kromě přímo postižených už dnes málokdo další ví, co že se to vlastně podařilo zachránit.

Kniha Stanislava Pavlíčka Naše lokálky s podtitulem Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se věnuje historii i širším souvislostem tohoto fenoménu. Obsahuje velmi stručnou historii železnice u nás vůbec - tj. i výstavbu sítě hlavních tratí -, důvody hlavního boomu stavby regionálních tratí v letech 1880-1914 a některé důležité průvodní jevy (rakousko-uherská legislativa, financování, ekonomika provozu, drážní architektura, užívané lokomotivy a vozy ad.).

V historii jsou pozoruhodné některé klíčové zákony, zestátnění či naopak prodej do soukromých rukou (společností zaměřených na výstavbu místních drah byla u nás tehdy celá řada), nejrůznější finanční a jiné tlaky apod. Bez zajímavosti není ani fakt, že kromě lokálek postavených velkými železničními či místními společnostmi vznikaly i takové, které byly postaveny zcela bez podpory státu. Soukromému kapitálu přitom pomáhaly garance minimálního dovozného zájemců (hlavně měst a obcí) - ti museli po dráze každý rok přepravit takové množství zboží a na takovou vzdálenost, aby byla zajištěna prosperita dráhy (inspirace pro současnost?).

Cosi o našich nejnovějších dějinách napovídá tabulka ukončení provozu některých regionálních tratí - zatímco za první republiky to bylo jen několik tratí a pár dalších (v pohraničí) ukončilo provoz těsně po druhé světové válce, zdaleka nejvíce jich bylo zrušeno za minulého režimu; po listopadu 1989 pak zatím jenom tři (výčet ovšem končí rokem 2000).

Ačkoliv slovo regionální má dnes v některých - i politických - kruzích negativní podtext jakési podivné směsi provinciálnosti a marginality, jde o důležité synonymum autentické sítě osobitých tradic, místní kultury a mezilidských vztahů.

Možná právě proto občanská společnost zareagovala v případě (sebe)obrany těchto pilířů regionální svébytnosti tak rychle a úspěšně.

Pavel Hlavatý
(Stanislav Pavlíček, Naše lokálky, Dokořán, Praha 2002)