Z kapitoly o spotřebním životě (Kapitola 2 - Consumption)
Kodex finanční korektnosti
(...) Pravidlo první: Jen vulgární člověk utrácí hodně peněz za luxusní předměty. Kultivovaní lidé vyhazují peníze pouze za nezbytnosti.

Aristoteles rozlišoval mezi potřebami - předměty, které potřebujeme k přežití, jako přístřeší, jídlo, oblečení a jiné nezbytnosti - a tužbami, což jsou předměty, po kterých toužíme, abychom měli pocit, že jsme lepší než ostatní. Elita bobos využila tohoto dělení, aby se distancovala od elit předchozích. Konkrétně to znamená, že příslušníkům vzdělané elity nevadí investovat velké množství kapitálu do předmětů klasifikovatelných jako potřeby, avšak utrácet za pouhé tužby je nepřijatelné. Například pětadvacetitisícová investice do koupelny je oprávněná, ale utratit patnáct tisíc dolarů za hi-fi věž a domácí kino je vulgární. Utratit deset tisíc dolarů za venkovní vířivou vanu je dekadentní, ale pokud neutratíte dvakrát tolik za břidlicový sprchový kout v nadstandardní velikosti, zřejmě jste se ještě nenaučili oceňovat prosté rytmy života. (...)

Můžete utratit kolik chcete za cokoliv, co lze klasifikovat jako nástroj: například Range Rover za šedesát pět tisíc dolarů je rozumná koupě, protože má spoustu užitkového prostoru, ale utratit šedesát tisíc dolarů za sportovní Chevrolet Corvette, který nelze považovat za nástroj ani při nejlepší vůli, by bylo vulgární. (Jednou jsem uvažoval o tom, že napíšu scénář nazvaný Rebel bez Toyoty Camry o tom, jaká společenská traumata zažil profesor historie, který si koupil Porsche.) O tom, jak bobos uvažují o nástrojích, vypovídá i obrat "sportovně užitkové vozidlo", užívaný pro Land Rovery, Jeepy a podobné luxusní terénní automobily. Ještě nedávno byl přívlastek "sportovní" opakem přívlastku "užitkový" - buď jste si hráli, nebo jste pracovali. Avšak počítačoví čarodějové informačního věku, kteří celý den pracují s abstraktními pojmy a obrazy, si rádi ve volném čase dopřávají trochu fyzické práce, takže vozit věci v monstrech s metrovými koly je pro ně něco jako sport. (...)

Prostorná kuchyně se spotřebiči trvalé hodnoty je známkou toho, že děláte sami domácí práce, že zakoušíte drsnou realitu každodenního života, tak jak to hlásali Gándhí a Karel Marx. Znamená to, že vaše vybavení disponuje větším výkonem než většina členských zemí NATO. Znamená to, že když dáte zmrazené rybí prsty do trouby, můžete se spolehnout, že budou rovnoměrně opečené, a kdybyste zapnuli hořák naplno, můžete mít uvařenou vodu na špagety za osm vteřin. Znamená to, že jste soustředili kupní sílu na to podstatné, na každodenní místa, která vy a vaše rodina fakticky používáte. Utrácet na očividný luxus je zlo, ale vydávat peníze na části domu, které by dříve používalo služebnictvo, to je rovnostářství.

Z kapitoly o radostech:

Americkou kulturu už dávno neovládá postoj, že se smí všechno (pokud to vůbec kdy platilo). Dnešek skýtá mnohem složitější a zamotanější obraz. Například v humoru jsme během posledních třiceti let začali být mnohem tolerantnější k sexuálním vtipům, naopak vtipy etnické jsou zcela nepřijatelné. Věci jako držení těla a správné oblečení bereme na lehčí váhu, naopak vztekání se, plivání a kouření se nyní tolerují mnohem méně. Veřejně dopodrobna hovořit o sexu je přijatelné, naopak cokoli, co by mohlo zavánět využitím nerovného postavení k sexuálním cílům, začíná být tabu. V nejlepších knihkupectvích dostaneme časopisy o sexu "pro náročné", ale staré dobré pornografické romány ve stylu Harolda Robbinse jen pro vyvrhele. Na univerzitách se toleruje tetování a piercing, které by v padesátých letech byly považovány za skandální, ale tvrdě se postihují studentské pijácké rituály, tehdy zcela běžné. Zdá se nám, že na děti nejsme zdaleka tak přísní, ale ve skutečnosti zasahujeme do jejich života mnohem víc než rodiče v padesátých letech. Teta Polly se sice v Tomu Sawyerovi snažila Toma zcivilizovat výprasky a pravidly správného stolování, zároveň se však směl hodiny bez dozoru toulat a užívat si dobrodružství. Dnes na zásadách stolování netrváme, ale toulání také příliš netrpíme a naopak vodíme děti od jedné dospělými organizované činnosti k druhé.

Normy mravnosti se zkrátka nepohybují ve velkých agregátech od období ctnosti k období neřesti. Skutečnost spíše připomíná smíšené obchodování na burze - jedna akcie jde nahoru a druhá dolů, stejně tak normy v jedné oblasti stoupají a v jiné klesají, takže je obtížné určit, jestli se v celkovém součtu šroub utahuje nebo povoluje. (...)