Jeden z nejpůsobivějších a současně nejtemnějších skvostů české poezie dvacátého století z pera reflexivního lyrika Vladimíra Holana(1905-1980) vychází tentokrát s ilustracemi Oldřicha Hamery.

O autorovi:
Holan Vladimír
(Česká republika, 1905 - 1980)
Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel.
Vladimír Holan se narodil v rodině hospodářského správce v Praze. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje.
Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku - Blouznivý vějíř.
S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927-35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě.
Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další.
Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do ciziny. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii.
V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně.
Vladimír Holan zemřel v Praze a je pochován na Olšanech.

Recenze a názory: Rádio Metuje Náchod (5 kb) *

Tematické zařazení titulu:

Knihy ->

původní ->

krásná literatura -> poezie