Šaratčandra Čattopádhjáj

Šaratčandra Čattopádhjáj (1876-1938) byl jedním z nejpopulárnějších bengálských prozaiků své doby a významnou osobností bengálské renesance. Většinu svého života strávil tulácky, během svých častých cest po Bengálsku i zahraničí (především po Barmě) se setkával s lidmi z různých společenských vrstev. Události jeho života jsou do jisté míry zahaleny tajemstvím, protože si o nich autor často vymýšlel divoké historky, které s každým novým posluchačem měnil, popíral či potvrzoval. Byl především obratným vypravěčem vypjatě emotivních příběhů, které se týkají zejména osudu žen, ať již jde o ctnostné a oddané manželky, kurtizány či mladé vdovy. Vyprávěl též o chudých a ponížených i o těch, které společnost kvůli jejich pochybení vydědila. Mužští hrdinové jsou často tuláky a životními ztroskotanci. Jeho nejznámějšími díly jsou romány Debdás (1917), částečně autobiografický čtyřdílný Šríkánta (1917-1933) a Parinítá (Provdaná, 1914). Kromě románů napsal také množství povídek a esejů, na základě jeho děl vzniklo nemálo divadelních her a filmů včetně několika úspěšných bollywoodských zpracování.

Copyright © 2020 Dokořán s.r.o., realizace Sandstudios a RS

about us

facebook

newsletter

kontakty